Není škola jako škola...

Pokud jste si to ještě nepřečetli, tak jste se právě zatoulali na stránku věnovanou (možná trochu virtuálnímu, ale zato aspoň docela neobyčejnému) životu jedné slečny - Katleen Jasperové. Katleen by možná byla úplně obyčejná, anebo by taky možná vůbec nebyla, kdyby jí ovšem jednoho deštivého dne před pár lety nepřišel jeden zvláštní dopis...
Asi by se dalo opomenout to, že na dopise nebyla známka. Dalo by se i přehlédnout, že v adrese stálo krom obvyklých informací i to, že Katleen má pokoj v prvním poschodí napravo. Nejspíš bychom se bez větších obtíží smířili taky s tím, že odesilatel měl nezvyklou oblibu v psaní na pergamen. Ale to vůbec nejpodivnější - totiž že dopis místo pošťáka doručila sova, to se Angeline Jasperové, Katleenině mamince, vůbec nelíbilo. Kat - tak Katleen doma říkali - si to tehdy vyložila tak, že její čistotná maminka nemá ráda sovy.
Dopis přišel při snídani, ale neotevřeli ho až do oběda. Maminka se celé dopoledne mračila a při vaření o něčem tichounce diskutovala s tatínkem. Ten, narozdíl od ní, jen zářil, a potutelně na Katleen mrkal.
Kat se tehdy pochopitelně cítila především dotčená, že si dopis, který byl bezpochyby její, nemůže bezprodlení přečíst, a tak celou dobu seděla nafouknutá u stolu v kuchyni, kreslila si a jedním okem kontrolovala střídavě rodiče a nažloutlou obálku, usazenou teď na nejvyšší poličce mezi svátečními soupravou na kávu z modrého porcelánu, kterou dostali od babičky.
V tu chvíli ji ani náhodou nenapadlo, že by mohlo jít o něco, co se týká školy. Vždyť do školy už skoro pět let chodila, a dopisy od paní učitelky ani pana ředitele, pokud věděla, nikdy nevypadaly takhle přitažlivě - ze zásady jim chyběla pečet i nažloutlý ráz pergamenu a především nebyly nikdy adresovány jí osobně. Ba ne, o školní dopis by ani nestálo. Tohle muselo být něco docela jiného...
Jenže tenhle dopis, ač školní nakonec přece jen byl, přišel, jak se ukázalo, z mnohem zajímavější školy, než o jaké Kat kdy jenom slyšela! Otevřeli ho nakonec během oběda (uražená Katleen už nesnesitelně mlátila příborem do talíře), někdy mezi pečeným kuřetem a dezertem (a Katleen se okamžitě podařilo upustit tu skvělou obálku doprostřed své misky s pudinkem).
Stálo tam: Vážená slečno Katleen Jasper, S potěšením Vám oznamujeme, že jste byla přijata do Školy čar a kouzel v Bradavicích...
Takže tehdy, upatlaná od pudinku, se Katleen dozvěděla, že by z ní mohla být čarodějka.
A jak to dopadlo...? No, copak si opravdu myslíte, že si něco takového mohla nechat ujít?? :)