Diagnóza: Littleton

Tak jsem tak procházela předloňské páté vydání HogNews a našla jsem tenhle článeček. Souvisí i s varováním před nákazou, i - jak napovídá název - s Kate, což jsou dvě témata, o kterých jsem v poslední době psala, ale dávám ho sem teď hlavně proto, aby jste se chudáci mohli taky občas zasmát, když už pořád píšu ty smutný věci...:)
Za inspiraci zpětně děkujeme profesoru Snapeovi, který šířící se epidemii tehdy před prázdninami odhalil (resp. vynalezl ;)), když Katleen výjimečně na lektvarech něco uměla...:D


Diagnóza: Littleton

Od minulého týdne řádí v Bradavicích jedna v našich končinách vzácná, dosud neprozkoumaná infekční choroba: Littletonióza. Ač epidemie kulminovala už přes víkend a teď vlna onemocnění pomalu opadává, chceme Vás i tak o nemoci informovat, abyste byli připraveni, pokud se navrátí.

Tedy: Nemoc se jeví jako závažná - pacient trpí nepotlačitelným nutkáním neustále se učit, což opravdu vážně naruší jeho obvyklý životní styl. Bohužel je choroba zatím také neléčitelná - dlouhodobého polevení "studijní horečky", jak se jí v odborných kruzích žoviálně přezdívá, lze podle poznatků léčitelů dosáhnout pouze jedinou metodou a to uvedením člověka do stavu bezvědomí. Při pokusech se ukázalo, že pouhé uspání je bez efektu, jelikož pokusné objekty si i ze spaní neustále brblají poslední získané informace.

A teď pozor! Littletonióza je také prudce infekční. Rádi bychom Vám poradili, jak nemoci předcházet, ale je to téměř nemožné. Horečka se šíří rychleji než vši, a jediní lidé, kterým se vyhýbá, se ukázali po průzkumu jako jedinci buďto zcela laxní a nezodpověďní, velmi nezdravě sebevědomí, anebo komatózní. Mějte se tedy na pozoru.

Ale na závěr jedna pozitivní zpráva: zdá se, že ač se Littletonióza opakuje cyklicky asi jednou za rok, je to v našich podmínkách z nezjištěných důvodů vždy v období kolem závěrečných ročníkových zkoušek - je tedy jasné, že o prázdninách se jí příliš obávat nemusíte. Můžete ovšem na příští epidemii už začít sbírat protilátky - za redakci doporučujeme spíše posilování sebevědomí než rozvoj nezodpovědnosti či dokonce ubližování na zdraví... Ale volba je samozřejmě zcela na Vás! :)

Takže pozor, ač je pouze pololetí, zkoušky i nebezpečí nákazy se nezadržitelně blíží!!! Otužujte se! :)

Silvestr nanečisto, alias Výbuch

Když přišla Katleen v pondělí na večeři do Velké síně, bylo tam docela pusto. Pozdravila Amandu, pozdravila Alexe, a nepozdravila Kate, která tam sice seděla taky, ale co se Kat týkalo, mohla by Kate mít třeba osm nohou, blikat a mít na hlavě vycpaného supa a ona by ji radši stejně přehlédla. Po chvilce dorazili Narion s Amabell; Narion dovedl svou přítelkyni ke stolu a odešel s Kate pryč. Katleen bylo upřímně jedno, co kdo z nich dělá, když jí všichni dají pokoj. Ovšem to chtěla trochu moc.
Kate i Narion byli zpátky za pár minut a jejich návrat nešlo nezaznamenat, protože se uvedli spoustou omračovacích kleteb vyslaných na všechny strany. Katleen byla donucená probrat se z letargie. Uhnula před dvěma dobře mířenými kletbami od Kate a rozběhla se na druhý konec Síně, v běhu roztřeseně lovíc v tašce svou hůlku. (Mimochodem, v tom momentě se skálopevně rozhodla udržovat si pořádek ve školní brašně...) Stejně tomu omráčení ale neunikla; Kate očividně nelenila a přiučila se od svého nového kamaráda Nariona spoustu užitečných rad pro obranu i útok. Katleen zrovna chtěla Kate oplatit trochu její přátelské pozornosti a už už vyslovovala omračovací formuli, když ji pod napřaženou rukou zasáhl paprsek právě z Kateiny hůlky.
Když se Kat probrala, viděla, že Alex ještě úspěšně odporuje přesile zlounů, ale než mu stačila být jakkoliv nápomocná (protože, jak si uvědomila, hůlku jí nevzali), všimli si ti dva , že se sbírá, a neváhali ji znovu poslat k zemi.
Nejspíš ji tentokrát už odzbrojili, protože když se podruhé probrala, neměla ji a neležela ani nikde kolem. V Síni to pořád vřelo, ale zaregistrovala, že situace se poněkud změnila - byl tam nějaký profesor a zoufale se snažil uklidnit situaci. Narion se ale nechtěl nechat chytit, a Kate nejspíš musela ztratit kuráž, protože už nebojovala a vehementně se snažila Nariona v tom hluku o něčem přesvědčit. V tu chvíli se vedle Katleen na koberec skácela (nejspíš Narionovým přičiněním) Amabell a Katleen nadskočila, jak se lekla. Rychle se zbrchala a pokusila se omráčenou dívku aspoň odsunout trochu dál, z dosahu kleteb, protože kolem se pořád ještě bojovalo -- ale nešlo to, neměla sílu. Když viděla Nariona, jak dál metá kouzla na všechny strany, vyhrožuje Amandě smrtí, kecá hlouposti o Pánovi Zla, stále všechny uráží, omračuje, ubližuje - profesor, neprofesor - rozbrečela se zlostí a bezmocí. Měla chuť vstát a jít mu vrazit facku, ačkoliv bylo jasné, že by se k němu bez hůlky ani nepřiblížila, a nebyla si úplně jistá, jestli by vůbec dokázala vstát, jak se třásla. Zůstala u Amabell. Vůbec se v tom zmatku neorientovala, chtěla jen, aby to skončilo.
Postupem času se situace uklidnila. Někdo odzbrojil a omráčil Nariona a zmatek na chvilku ustal, ale jen proto, aby všichni za moment začali mluvit jeden přes druhého a dohadovat se, co se vlastně stalo a co to všecko mělo znamenat. Kat se pokoušela vysvětlit profesorovi, co se v Síni dělo, ale těžko říct, jestli se dokázala srozumitelně vyjádřit. V tu chvíli si připadala, že ničemu nerozumí...
Všichni mluvili jeden přes druhého, kolem pořád leželo pár omráčených lidí a Narion se pomalu probíral k životu. V jednom momentě k ní přišla Kate a vrátila jí hůlku - Kat ji přebrala a až později zjistila, že není vůbec její a šla ji vrátit. Kate jí dala tu správnou. Bez nadávek, úskoků, úšklebků. Katleen to nekomentovala - usoudila, že se Kate zase na chvíli chová jako hodná holka, protože dva metry od ní stojí profesor -- to už jsme přece viděli, u ní i u Nariona. Ten se okamžitě, jak se trochu sebral, vytasil s podivuhodnou historkou o tom, že vůbec neví, kde je a kolikátého je a vůbec, teatrálně se chytal za hlavu a předstíral zmatení, a Kate se k němu přidala a snažili se všem namluvit něco o kletbě, co prý donutí člověka jednat tak, jak chce ten, co ji na něj sešle... To se hodilo, jistě, když byl v dosahu profesor. Skvěle by to oba omlouvalo, že? Až neuvěřitelně skvěle.
Ale všichni tomu uvěřili, zdálo se. Amanda a Amabell určitě. Narion to teda zahrál dost dobře, vypadal fakt zmateně a nechápavě a mimo... Jenže copak byste se chytili na takovouhle povídačku lidem, co se celé týdny ke všem chovají jako -- no, přibližně jako pan Fixel starší ke komukoliv z "nečisté krve", a když se pak objeví v doslechu nějaký profesor, tak jim nad hlavou jen tak tak nenaskočí svatozář?? Vždycky předváděli výborné herecké výkony...
A i kdyby teda o nějakou takovou pitomou kletbu fakt šlo, tak kdo by stál o to, aby byl Narion zlý? A kdyby teda Narion, tak proč proboha i Kate? Tohle bylo příšerně přitažené za vlasy...
Katleen to znovu rozbrečelo. Taková zoufalá nespravedlnost - to jim to všechno opravdu projde?? A co mělo ještě přijít? Vždyť už nešlo jen o nadávky, posměšky, přeměňovací kouzla; Narion chtěl Amandě nejspíš vážně ublížit a Kate mu v tom nepokrytě asistovala!
Nakonec profesor odvelel všechny do postelí. Jako by se po takovém zážitku dalo usnout... Zlatý Alex se svým nezničitelným přesvědčením o tom, jak všechno vždycky dobře dopadne, ani tentokrát nezklamal a pomohl Katleen v nouzi. Jen... tu jednu věc - tu jedinou věc, kterou chtěla Kat slyšet ze všeho nejvíc - tu jí neřekl, a ani nemohl. Vždyť by to bylo šílenství, poradit jí něco takového... Že se nemá bát a má riskovat; že má zahnat ten děsivý strach z dalšího zklamání a poddat se naději, že Kate je doopravdy taková, jakou ji chce mít, taková, jakou ji znala; že tenhle návrat k normálnímu chování určitě není jen vytáčka nebo přetvářka a že dopis, co jí Kate před chvílí poslala, je napsaný upřímně a není to jen pokus získat si Katleen, aby jí mohla znovu ublížit... Alex vlastně dokonce tvrdil přesný opak a Katleen nemohla racionálně nesouhlasit. Bylo by hloupé naivně věřit v dobrotu někoho, kdo definitivně dokázal, že v něm (už) žádná nevězí... A jestli přece jen vězí, bude bezpečnější počkat, než se to projeví...
Kat bylo z toho skepticismu, ke kterému s Alexem dospěli, docela špatně a radši navrhla odchod do postele. Nevěřila, že po tom duševním boji vůbec usne, ale fyzické i psychické vyčerpání a slzy udělaly své a Katleen se během pěti minut propadla do dlouhého, tmavého snu plného ohňostrojů, pronásledování, křiku, kleteb a šklebících se tváří....

Kat a Kate

O tom, jak někteří lidé naráz nejsou těmi, kým byli, už jsem psala. O tom, že se nechci smířit s tím, že se změnila i Kate, taky. Ale... *zatíná zuby a snaží se zadržet slzy* Byla jsem rozumná a hodná, snažila se ji z toho vymluvit - nepomohlo to. Navíc se mi od té doby vyhýbá. Byla jsem upřímná - vysmála se mi. Pokusila jsem se poprosit o pomoc někoho rozumnějšího, než jsem já. Ale ředitel věří, že je to prostě přirozený vývoj. Přirozený vývoj... Mluvila jsem, prosila jsem, zase jsem mluvila, a když to nepomohlo, pokusila jsem se ji vyprovokovat - omráčila mě.

Vzdávám se.

Je mi líto, nedokážu o tom napsat víc. To nejvýmluvnější, co pro vás můžu udělat, je poradit vám, ať zavřete oči a poslechnete si tuhle písničku. Ta část, které rozumím (protože není japonsky), mluví Katleen ze srdce.

Hlášení místního rozhlasu:

Varování všem obyvatelům Bradavic! Na vědomí se dává, že během minulého týdne se hradem rozšířila ničivá epidemie neznámého původu! Je prudce nakažlivá, šíří se vzduchem. Projevuje se opakujícími se návaly zloby, necitelnosti, krutosti, škodolibosti, až násilí, a vůbec všemožnými známkami odporu a akty nepřátelství vůči ostatním studentům, především pak k těm z mudlovských rodin. Inkubační doba: neznámá, možná prevence: nejspíše žádná.

První obětí byl Narion Themiall, který se téměř přes noc proměnil z kamaráda a spolužáka v povýšenou bytost, která funkčně vzato vysává pohodu a štěstí ze svého okolí podobně jako to dokáže mozkomor. Dnes, k mé velké hrůze, padla nejspíš i Kate. Včera byla ještě normální, smála se, mluvila s námi a jedla hrušky, dnes je zastánkyní čisté krve a je povznesená nad přátelské vztahy, minimálně s ubožáky z mudlovských rodin.
Nariona zas natolik dobře neznám, ale odmítám věřit, že se z Kate, kterou znám, přes noc stala Kate, kterou znát nechci. Nehodlám to akceptovat - něco za tím musí být!, a chci bezpodmínečně vypátrat virus, který zato může, a vyhnat ho z Bradavic prvním otevřeným oknem.

Pro upřesnění: Wilkuse mezi nakažené nepočítám, ten zcela jistě nejedná mimo své obvyklé hranice; toho budu mít za nemocného až mě pozdraví na chodbě a nabídne mi k opsání úkol do Formulí.

Jak se nemoci bránit: braňte se především nemocným, a to v rámci zachování vlastního zdraví. Myslím, že nemá cenu snažit se být zlejší než oni - navrhuju oplácení zbraněmi, kterými nakažení nevládnou. Humor, optimismus, důvěra v jejich dočasnou pomatenost a brzký návrat do stavu normálu. Sama už jsem na chvíli podlehla děsivému dojmu, že jsou prostě zlí, ale beru to zpět a vyzývám všechny - nezapomeňte,chcem je zpátky, jen zdravé! Je to pouze nemoc!


... nezbývá než doufat, že ne nevyléčitelná...

"Překvapení" :o

Ehm... no tak to vidíte. Katleen se zase jednou viděla jako ta rozumná, a to jen proto, že narozdíl od jiných nežárlí, a pak jí ten zvrat mezi Alexem a Amandou tak trochu vyrazil dech. (Pokud to náhodou někdo ještě neví, Alex teď není s Amandou, ale se Sevilou.) Ačkoliv, opakovat se stejná situace, asi by "nežárlila" znovu... Opravdu ji nikdy nenapadlo, že by se Sevila Alexe pokoušela svést nebo tak něco. Prostě se spolu bavili. A Alex se zakoukal... Tvrdí to, aspoň. Asi mu to věřím, proč by mi taky měl lhát. Ani mu to nemůžu vyčítat - nevím, copak se s tím, že se člověk zamiluje, dá něco dělat?? *nejistě pokrčí rameny* Já nevěřím, že by Alex neměl Amandu opravdu rád... Ale přiznávám rovnou, že mám u ostatních často sklon hledat v nich to nejlepší, tak nějak jim "naddržovat", taky doufám většinou v jejich dobrou povahu či úmysly až do konce (opakuji, u druhých), a jsem schopná odpustit a zapomenout i na to, na co bych raděj zapomínat neměla... (Jinými slovy, jsem nezměrně naivní. Nejspíš na to jednou doplatím... ale to jsme jinde.)
Pravda je, že ta změna sympatií proběhla v tomhle případě opravdu až neuvěřitelně rychle, i pro přihlížející, natož tak pro Amandu. Nedivím se, že je z toho v šoku, a samozřejmě na dně (aspoň tak soudím z toho, co vídám ve škole). Stát se tohle mně, připadala bych si... *zamyslí se* Opuštěně? Beznadějně? Zklamaně? A asi taky podvedeně, přes všechno svoje dobré smýšlení o druhých. Ač bych prostě musela přijmout, že se ten jistý můj milý zamiloval do jiné a nedá se s tím holt nic dělat, bylo by určitě hodně těžké se s tím smířit a nezapochybovat ani na chvilku, jestli vůbec kdy co cítil ke mně, když ho to tak naráz přešlo. *povzdech*
Ach jo. No, je mi Amandy líto a chtěla bych ji nějak podpořit, ale nejsem a asi ani nebudu ten typ člověka, co dokáže jednat lehce s lidmi v takovýchhle nepříjemných situacích. Nikdy jsme nebyly blízké kamarádky a já... *ošije se* Vždyť já jí vlastně nedokážu nijak pomoct. Ale připadá mi od toho rozchodu nesnesitelně, děsivě sama.

Amanda Hollyová

Amanda je z Mrzimoru a bude o něco málo mladší než Katleen – chodí o ročník níž než ona. Je to hezká blondýnka, kterou by si člověk mohl z dálky od pohledu splést s Kate – podobná postava, podobný účes – nebýt toho, že docela často nosí růžovou, což zrovna u Kate nehrozí. Ovšem Amandě ta barva docela sluší. Katleen by si sice taky nic růžového asi dobrovolně neoblekla, ale tohle je taková ta známá situace, kdy se vám něco líbí na druhých, ač vás osobně by do toho nedostali ani párem volů. :)
Pokud si ještě vzpomínáte (a souhlasíte s tím), co si Kat poznamenala o spolužácích z Mrzimoru, tak by se asi dalo říct, že klobouk zařadil Amandu do téhle koleje docela dobře. Když přehlédneme triviality typu, že je to jako většina ostatních z Mrzimoru dívka, a pak Katleeninu nijak zvlášť podloženou domněnku, že ji vídá ve škole docela často, tudíž bude asi pravidelně chodit do školy a proto jde nejspíš o pracovitou studentku, najde se ještě pár lepších důvodů... Tak prvotně působí Amanda obvykle mile a přátelsky – s Katleen se sice nijak zvlášť neznají, spíš jen od vidění, ale většinou se pozdraví a občas i prohodí pár slov. Podle Kat bude Amanda taky rozumná – když Katleen vyhledal ten prazvláštní Přízračný Strážce a cosi po ní chtěl, byli to (jako jedni z mála) právě Amanda a Alex, kteří racionálně uznali, že nejlepší způsob, jak se Přízraku zbavit, bude nechat jej a Kat na chvíli o samotě a v klidu, aby si mohli promluvit. Jinak, zrovna s Alexem Amanda už pěknou chvilku chodí a tomu na ní očividně dost záleží, což je pro Kat dalším důkazem, že to asi bude fajn holka...:)
Pokud vás o něco výš zarazilo moje tvrzení, že Amanda působí obvykle docela přátelsky, tak vězte, že tím narážím na fakt, že je občas taky tak trochu nerudná a podle Kat jedná trochu hloupě, a to především tehdy, má-li dojem, že se jí někdo motá kolem Alexe (- a nemyslím tím přímo omotává – takovou situaci bych už radši vůbec nechtěla vidět...:)). Kat tímhle druhem žárlivosti na celé širé okolí objektu svého zájmu nikdy netrpěla a zdá se jí to pošetilé, takže jí některé Amandiny reakce přijdou přehnané anebo úplně zbytečné... ale nakonec – chodí s ní Alex a ne ona, takže je jí to v zásadě jedno. :)
Co ještě dodat... *zamyslí se* Snad ještě, že pokud Kat ví, pochází Amanda z úplně mudlovské rodiny, což si občas řádně odnáší od hlupáků, kteří v tom vidí něco ponižujícího. Naposledy ji jeden takový ubožák proměnil na moment v prase... No, takže na závěr můžeme aspoň zadoufat, že (nejen kvůli Amandě) se takových expertů v budoucnu v Bradavicích bude producírovat o něco míň než doposud...;)

Předvečer svátku všech svatých...

... by se v Bradavicích skoro mohl přejmenovat na předvečer svátku všech příšer. :D Veliké dvojité dveře, které znáte jako vchod do Velké Síně, se (za něčí zručné asistence) příhodně odsunuly o pár metrů doprava, aby udělaly místo úzkému obloukovitému kamennému průchodu, kterým každý, kdo se do Síně chtěl dostat, prostě musel projít. Ale nebyl to jen tak nějaký průchod - on byl totiž začarovaný - a každého, kdo do něj vkročil, obestřelo okamžitě nějaké maskovací kouzlo a byla z něj v momentě ukázková obluda...:) K vidění bylo všecko možné, od pavouků, hadů, medvědů, trolů až po obrovské démony, draka nebo zvláštní obrovský chodící strom. Vtip tkvěl hlavně v tom, že poznat, která obluda je kdo, bylo v případě neochoty té dané příšery prozradit svou identitu zhola nemožné a mohlo tudíž dojít k různým zábavným záměnám. Dalším zážitkem bylo jídlo - zkuste se někdy civilizovaně nasnídat, když máte místo rukou lopaty, anebo dokonce kusadla či klepeta (případně ruce nemáte!)... Ale obludy vlastně asi taky civilizovaně nejedí, tak aspoň víme proč. :D
Což mi připomíná, že pan Algarov, který, zdá se, na nás "příšery" celý den tak nějak dohlížel, byl nezměrně krutý a u večeře nám nedovolil se odmaskovat i přes to, že se v jídelně po dlouhé době objevily dokonce i příbory - a my jsme tak promrhali skvělou šanci si jednou za rok připomenout, k čemu jsou nůž a vidlička!! Ale ještě budou Vánoce, tak snad...:)
Naštěstí jsme nezůstali příšerami napořád, protože průchod stejně jako maskovací kouzlo fungovaly obousměrně... Stačilo vyjít ze Síně a maska byla fuč. Ovšem vyjít nebylo vždycky tak jednoduché, protože někteří zůčastnění tvrdohlavě cestu blokovali - chodili pořád dokola tam a zpátky - s tím, že jim jejich současná míra obludnosti nevyhovuje a potřebují být něčím jiným... A to to u některých nebyla ani tak zásadní změna od normální podoby...:p
Časem přišel na řadu i speciální halloweenský program - lov na dýně. Skřítci si stěžovali, že se na dekoraci spotřebovaly úplně všechny dýně (žádný div - v Síni bylo výjimečně víc dýní než svíček), a poslali nás studenty posbírat zbylé dýně na školní pozemky... Někteří zmijozelští brblali něco o sluzích, co jim nemají co poroučet, ale stejně nakonec šli všichni sbírat. :) Nejvíc dýní pobral Evžen, což by Katleen vůbec nevadilo, kdyby ho nezahlídla používat přivolávací kouzlo, které většina prváků (nebo snad i druháků) ještě neuměla, a jí to přišlo nefér. Ale byla to fajn soutěž, ač trochu fyzicky náročná - zkuste tahat s sebou asi tak padesát dýní a ještě přitom běhat... Docela jako mudlovská posilovna! :)
Úplně večer se Katleen ještě vydala s Narionem navštívit Snickers a Kali - tedy jejich pomníčky u Zapovězeného lesa nedaleko Hagridovy chalupy. Na ten nápad je přivedl teď už hodný a pozorný pan Algarov (příbory zapomenuty...:)), který se asi nějak doslechl o Snickers a věnoval Kat svíčku, aby ji za svou první krysu mohla zapálit. Bylo už pozdě, tma jako v pytli, a už v okamžiku, kdy procházeli přes zešeřelé atrium, "ozdobené" pro dnešek spoustou ponurých a trochu strašidelných náhrobků, byla Kat hrozně ráda, že Narion byl ochotný jít ven s ní. Postáli pak chvilku u hrobečků, Narion natrhal kytky a Kat zapálila svíčku a vzpomněli si krátce na ubohé obrečené oběti vrby mlátičky. Ještě, že už všichni vědí, jak je podlá, a drží si mazlíčky pěkně na uzdě...;)
Byl to hezký Halloween - ačkoliv Katleen už navečer šla z toho mumraje příšer trochu hlava kolem... A ještě hezčí by asi byl, kdyby se objevila ještě jedna obluda navíc...

Poznámka pod čarou (1)

Listopad: Přesvědčila jsem školníka Filche, ať odemkne dveře, které odemknout nechtěl - a považuju to za svůj první (a jediný) triumf zvící intelektu pravé studentky z Havraspáru! :D