O tom, jak někteří lidé naráz nejsou těmi, kým byli, už jsem psala. O tom, že se nechci smířit s tím, že se změnila i Kate, taky. Ale... *zatíná zuby a snaží se zadržet slzy* Byla jsem rozumná a hodná, snažila se ji z toho vymluvit - nepomohlo to. Navíc se mi od té doby vyhýbá. Byla jsem upřímná - vysmála se mi. Pokusila jsem se poprosit o pomoc někoho rozumnějšího, než jsem já. Ale ředitel věří, že je to prostě přirozený vývoj. Přirozený vývoj... Mluvila jsem, prosila jsem, zase jsem mluvila, a když to nepomohlo, pokusila jsem se ji vyprovokovat - omráčila mě.
Vzdávám se.
Je mi líto, nedokážu o tom napsat víc. To nejvýmluvnější, co pro vás můžu udělat, je poradit vám, ať zavřete oči a poslechnete si tuhle písničku. Ta část, které rozumím (protože není japonsky), mluví Katleen ze srdce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat