Když přišla Katleen v pondělí na večeři do Velké síně, bylo tam docela pusto. Pozdravila Amandu, pozdravila Alexe, a nepozdravila Kate, která tam sice seděla taky, ale co se Kat týkalo, mohla by Kate mít třeba osm nohou, blikat a mít na hlavě vycpaného supa a ona by ji radši stejně přehlédla. Po chvilce dorazili Narion s Amabell; Narion dovedl svou přítelkyni ke stolu a odešel s Kate pryč. Katleen bylo upřímně jedno, co kdo z nich dělá, když jí všichni dají pokoj. Ovšem to chtěla trochu moc.Kate i Narion byli zpátky za pár minut a jejich návrat nešlo nezaznamenat, protože se uvedli spoustou omračovacích kleteb vyslaných na všechny strany. Katleen byla donucená probrat se z letargie. Uhnula před dvěma dobře mířenými kletbami od Kate a rozběhla se na druhý konec Síně, v běhu roztřeseně lovíc v tašce svou hůlku. (Mimochodem, v tom momentě se skálopevně rozhodla udržovat si pořádek ve školní brašně...) Stejně tomu omráčení ale neunikla; Kate očividně nelenila a přiučila se od svého nového kamaráda Nariona spoustu užitečných rad pro obranu i útok. Katleen zrovna chtěla Kate oplatit trochu její přátelské pozornosti a už už vyslovovala omračovací formuli, když ji pod napřaženou rukou zasáhl paprsek právě z Kateiny hůlky.
Když se Kat probrala, viděla, že Alex ještě úspěšně odporuje přesile zlounů, ale než mu stačila být jakkoliv nápomocná (protože, jak si uvědomila, hůlku jí nevzali), všimli si ti dva , že se sbírá, a neváhali ji znovu poslat k zemi.
Nejspíš ji tentokrát už odzbrojili, protože když se podruhé probrala, neměla ji a neležela ani nikde kolem. V Síni to pořád vřelo, ale zaregistrovala, že situace se poněkud změnila - byl tam nějaký profesor a zoufale se snažil uklidnit situaci. Narion se ale nechtěl nechat chytit, a Kate nejspíš musela ztratit kuráž, protože už nebojovala a vehementně se snažila Nariona v tom hluku o něčem přesvědčit. V tu chvíli se vedle Katleen na koberec skácela (nejspíš Narionovým přičiněním) Amabell a Katleen nadskočila, jak se lekla. Rychle se zbrchala a pokusila se omráčenou dívku aspoň odsunout trochu dál, z dosahu kleteb, protože kolem se pořád ještě bojovalo -- ale nešlo to, neměla sílu. Když viděla Nariona, jak dál metá kouzla na všechny strany, vyhrožuje Amandě smrtí, kecá hlouposti o Pánovi Zla, stále všechny uráží, omračuje, ubližuje - profesor, neprofesor - rozbrečela se zlostí a bezmocí. Měla chuť vstát a jít mu vrazit facku, ačkoliv bylo jasné, že by se k němu bez hůlky ani nepřiblížila, a nebyla si úplně jistá, jestli by vůbec dokázala vstát, jak se třásla. Zůstala u Amabell. Vůbec se v tom zmatku neorientovala, chtěla jen, aby to skončilo.
Postupem času se situace uklidnila. Někdo odzbrojil a omráčil Nariona a zmatek na chvilku ustal, ale jen proto, aby všichni za moment začali mluvit jeden přes druhého a dohadovat se, co se vlastně stalo a co to všecko mělo znamenat. Kat se pokoušela vysvětlit profesorovi, co se v Síni dělo, ale těžko říct, jestli se dokázala srozumitelně vyjádřit. V tu chvíli si připadala, že ničemu nerozumí...
Všichni mluvili jeden přes druhého, kolem pořád leželo pár omráčených lidí a Narion se pomalu probíral k životu. V jednom momentě k ní přišla Kate a vrátila jí hůlku - Kat ji přebrala a až později zjistila, že není vůbec její a šla ji vrátit. Kate jí dala tu správnou. Bez nadávek, úskoků, úšklebků. Katleen to nekomentovala - usoudila, že se Kate zase na chvíli chová jako hodná holka, protože dva metry od ní stojí profesor -- to už jsme přece viděli, u ní i u Nariona. Ten se okamžitě, jak se trochu sebral, vytasil s podivuhodnou historkou o tom, že vůbec neví, kde je a kolikátého je a vůbec, teatrálně se chytal za hlavu a předstíral zmatení, a Kate se k němu přidala a snažili se všem namluvit něco o kletbě, co prý donutí člověka jednat tak, jak chce ten, co ji na něj sešle... To se hodilo, jistě, když byl v dosahu profesor. Skvěle by to oba omlouvalo, že? Až neuvěřitelně skvěle.
Ale všichni tomu uvěřili, zdálo se. Amanda a Amabell určitě. Narion to teda zahrál dost dobře, vypadal fakt zmateně a nechápavě a mimo... Jenže copak byste se chytili na takovouhle povídačku lidem, co se celé týdny ke všem chovají jako -- no, přibližně jako pan Fixel starší ke komukoliv z "nečisté krve", a když se pak objeví v doslechu nějaký profesor, tak jim nad hlavou jen tak tak nenaskočí svatozář?? Vždycky předváděli výborné herecké výkony...
A i kdyby teda o nějakou takovou pitomou kletbu fakt šlo, tak kdo by stál o to, aby byl Narion zlý? A kdyby teda Narion, tak proč proboha i Kate? Tohle bylo příšerně přitažené za vlasy...
Katleen to znovu rozbrečelo. Taková zoufalá nespravedlnost - to jim to všechno opravdu projde?? A co mělo ještě přijít? Vždyť už nešlo jen o nadávky, posměšky, přeměňovací kouzla; Narion chtěl Amandě nejspíš vážně ublížit a Kate mu v tom nepokrytě asistovala!
Nakonec profesor odvelel všechny do postelí. Jako by se po takovém zážitku dalo usnout... Zlatý Alex se svým nezničitelným přesvědčením o tom, jak všechno vždycky dobře dopadne, ani tentokrát nezklamal a pomohl Katleen v nouzi. Jen... tu jednu věc - tu jedinou věc, kterou chtěla Kat slyšet ze všeho nejvíc - tu jí neřekl, a ani nemohl. Vždyť by to bylo šílenství, poradit jí něco takového... Že se nemá bát a má riskovat; že má zahnat ten děsivý strach z dalšího zklamání a poddat se naději, že Kate je doopravdy taková, jakou ji chce mít, taková, jakou ji znala; že tenhle návrat k normálnímu chování určitě není jen vytáčka nebo přetvářka a že dopis, co jí Kate před chvílí poslala, je napsaný upřímně a není to jen pokus získat si Katleen, aby jí mohla znovu ublížit... Alex vlastně dokonce tvrdil přesný opak a Katleen nemohla racionálně nesouhlasit. Bylo by hloupé naivně věřit v dobrotu někoho, kdo definitivně dokázal, že v něm (už) žádná nevězí... A jestli přece jen vězí, bude bezpečnější počkat, než se to projeví...
Kat bylo z toho skepticismu, ke kterému s Alexem dospěli, docela špatně a radši navrhla odchod do postele. Nevěřila, že po tom duševním boji vůbec usne, ale fyzické i psychické vyčerpání a slzy udělaly své a Katleen se během pěti minut propadla do dlouhého, tmavého snu plného ohňostrojů, pronásledování, křiku, kleteb a šklebících se tváří....
Žádné komentáře:
Okomentovat