Pustina, tělocvik a sušenky

Dneska bylo v Bradavicích téměř pustoprázdno. Hádala bych to na přibližně tři několikačlenné skupinky studentů přesouvajících se z hodiny na hodinu (nebo spíš z hodiny na oběd, kde zůstali až do večeře :D) a jednoho osamělého, ale zato přátelského a sympatického pana lékokouzelníka od Sv. Munga, o kterém jsem dodneška ani nevěděla, že ho tady máme....
No, s pohybem aspoň jedné skupinky jsem detailně obeznámená - sestávala ze mě, Nariona a Roberta, a náplní činnosti byla hra na schovku s profesorstvem a učebnami - přičemž se nám ovšem nějak pozapomnělo sdělit a) které to ty správné učebny jsou a b) že se profesoři krátkodobě vypařili z povrchu zemského!! (Anebo schovali do sklepení - to jsme už nestihli oběhnout... :))
No, ale proč si tohle vůbec zapisuju je především jeden zážitek s Robertem...:) Znáte přece Roberta Shepherda ze třeťáku z Nebelvíru - moc toho nenamluví, ale když něco řekne, je to prostě skvostné. :D A dneska, při tom našem školním maratónu (prolezli jsme všecky třídy v šesti patrech!!), když jsme si udělali menší pauzu mezi hledáním učebny Mudlovských studií a Jasnovidectvím a zaskočili do Velké síně v (marné) naději, že tam třeba najdeme nějakého profesora, si zklamaný Robert stoupl před opuštěný profesorský stůl, chvíli na něj zamyšleně, možná trochu zklamaně nebo snad nechápavě koukal - nevím, stál ke mně zády, a pak z něj vypadlo něco jako:

"No tak, kde jste všichni, páni profesoři! Pojďte, mám pro vás sušenky!"

:D No, stačilo už jenom dodat "Nápipipipi..." :D :D
Je to fakt obrovská škoda, že na to profesoři neslyší, nechápu, jak mohli Robertově nabídce odolat, bylo to prostě kouzelné...:) Ale příště zkusíme muffinky, to minimálně profesor Kratiknot jistě nezaváhá...:)